Průhledy on-line čtete na adrese http://pruhledy.unas.cz
Hlavní strana
Předplatné
stránky o.s. Arte Natura

PRŮHLEDY
on-line

Seznam článků
Autoři

Jak se stát
autorem
17.10.2003 – PRŮHLEDY on-line – původní článek

Povídání o noční obloze

První díl seriálu pro obdivovatele noční oblohy a zájemce o astronomii

I. CO A PROČ JE VIDĚT ZROVNA TAK, JAK JE.

"Na počátku stvořil Bůh ... ." Tuto větu, kterou začíná Písmo svaté, čili Bible znají doufám všichni. A mohli bychom uvést ještě víc z textu, odkud byla tato věta vzata, ale zůstalo by nám méně místa na povídání o noční obloze a jejich krásách. Hlavní smysl proč jsem začal tímto citátem bylo usnadnění následující – při rozmanitosti pozemských krajin možná trochu chmurné představy – co bychom mohli spatřit kolem sebe, pokud by najednou Země zmizela, Slunce pohaslo a my bychom se vznášeli v prostoru na stejném místě jako naše Země ve velké dokonale průhledné kouli. Jak by asi vypadal takový pohled? A tím bych také rád povídání začal.

Správná odpověď na otázku uvedenou v předchozím odstavci by zněla asi takto: "Před očima se mi otevřel pohled na celou nebeskou klenbu, se všemi souhvězdími, mlhovinami a galaxiemi, jaké jen lidské oko může za jasné noci z povrchu Země spatřit." Jenom planety a komety, stejně tak i náš Měsíc bychom viděli asi jenom velice těžko, neboť svítí pouze světlem slunečních paprsků. A ještě v jedné věci by byl rozdíl - všechna souhvězdí bychom mohli vidět zároveň. Jenom by stačilo napnout zrak směrem, který by nás právě napadl. Zatímco na Zemi bychom museli několik měsíců cestovat, protože viditelnost souhvězdí je dána ročním pohybem Země kolem Slunce (pro které je díky jeho blízkosti snadné přezářit hvězdy, které se nám promítají od jeho blízkosti), zeměpisnou šířkou (s čímž souvisí také různá výška souhvězdí nad obzorem), v neposlední řadě pak sklonem zemské osy vůči ose oběžné dráhy kolem Slunce (to způsobuje ve větší vzdálenosti od rovníku střídání ročních období a velmi rozdílnou délku dne a noci s maximem na polárních kruzích). Střídání ročních období dalo také souhvězdím označení - jarní, letní, podzimní a zimní.

Zkusme výše uvedené zákonitosti prozkoumat blíže, než jenom prostě pojmenovat jak se stalo v předchozím odstavci. Položme si otázku, co to přesně znamená pro viditelnost různých úkazů noční oblohy. Záměrně tomuto budu věnovat větší pozornost, protože z vlastní zkušenosti vím, že zná-li člověk příčiny a souvislosti, snadno si dovodí důsledky odklonu od nich na jednu či na druhou stranu. Například víme-li, že planeta* po konjunkci se Sluncem (průchod "stejnou zeměpisnou délkou" jako Slunce) se pohybuje "západním" směrem, snadno si dovodíme, že se po určité době přesune z ranní oblohy na oblohu noční a po určité době opět začne mizet v záři Slunce až dosáhne další konjunkce. Věda si velmi usnadňuje vyjadřování používáním odborných termínů. Je pomalu na čase k pojmu konjunkce přidat další. Astronomickým ekvivalentem (pojem rovnocenného významu) ke slovu zeměpisná délka je termín rektascenze, zeměpisné šířce odpovídá pojem deklinace. Astronomové mají ještě jednu zvláštnost. Deklinaci sice vyjadřují, shodně jako geografové a kartografové, ve stupních (-90° až 0° až 90°), ale rektascenzi v hodinách, minutách a vteřinách (od 0 hod. až do 24 hod.).

Rektascenzi 0 hod. má na obloze tzv. jarní bod ležící v souhvězdí Ryb (Pisces). Jeho překročením v době jarní rovnodennosti (21. března) se Slunce přesouvá na severní polokouli a nabývá stále vyšších kladných deklinací (v době astronomického jara) až dosáhne nejvyšší deklinace +23,5° v den letního slunovratu (21. června). Od té doby deklinace Slunce (z pohledu pozorovatele na severní polokouli) klesá, v den podzimní rovnodennosti (23. září) začne nabírat záporných hodnot až se cesta Sluníčka na jih v době zimního slunovratu (21. prosince) zastaví. Změna deklinace přitom není rovnoměrná. Kolem slunovratu, přibližně měsíce před ním a měsíc po něm, je jenom velmi pozvolná. Proto se také délka dne a noci mění pomaleji, než v době kolem rovnodennosti, kdy se deklinace mění přibližně o 20´ za den. Čili za tři dny o 1°. Takže zatímco začátkem července je deklinace Slunce kolem +22°, počátkem srpna činí +18° a začátkem září už jenom +9° a o tři týdny později přechází Slunce přes rovník nad jižní polokouli. Změna délky dne, měřeno změnou času východu a západu Slunce činí v době rovnodenností přibližně čtyři minuty za den, tedy bezmála půlhodiny za týden. K tomu přistupuje ještě skutečnost, známá hlavně těm, kdo měli již to štěstí pobývat nějaký čas kolem rovníku, že se po západu Slunce velmi rychle stmívá a ranní rozbřesk je velmi krátký. Tento jev je na rovníku celoroční, ve větších zeměpisných šířkách je typický jenom v době rovnodennosti.

Možná, že má zatím čtenář pocit, že toho zatím moc o noční obloze neví, ale není tomu tak. V předchozím textu bylo to nejdůležitější podrobně vyloženo a nyní to již můžeme začít rozvíjet. Víme, že s létě dlouho trvá, než se hodně setmí. A proto jsou také typicky letní souhvězdí Lyry(Lyrae), Labuť (Cygnus) a Orel (Aquilla) viditelná celou letní noc. Zvečera jsou navíc viditelná souhvězdí jarní, ale jejich viditelnost se stále zhoršuje. Naopak nad ránem jsou viditelná souhvězdí typicky podzimní - Ryby (Pisces), Pegas (Peagesus), Andromeda (Andromedae) a Beran (Aries). Jak se léto chýlí ke konci a délka noci se prodlužuje, tak se i viditelnost letních souhvězdí posouvá k večeru. Výrazně delší noc a záporná deklinace Slunce má ale za následek, že je krátce po setmění a krátce před rozedněním můžeme pozorovat prakticky po celý rok, tedy i v době kolem slunovratu.

Protože je podzimní obloha dosti chudá na jasné hvězdy, dovolte mi upozornit na jeden úkaz opakující za zhruba jednou za dva roky. Tím je celonoční viditelnost planety Mars, která byla 27. srpna 2003 v opozici se Sluncem. Opozice je pojmem opačného významu jako pojem konjunkce. Znamená, že rozdíl v rektascenzi dvou těles je maximální (180°). Mars vychází počátkem září krátce po západu Slunce nad jihovýchodem.

Aby byl výčet pojmů, které nám usnadní výklad v dalším pokračování článku úplný, použijeme k jejich objasnění příklad nám nejbližšího nebeského tělesa - Měsíce a jeho fází. Konjunkce odpovídá fázi nov (nový Měsíc) a opozice fázi úplněk. Fáze první čtvrť odpovídá, byť asi ne zcela přesně, termínu východní elongace a fáze poslední čtvrť (se stejnou poznámkou) pojmu západní elongace používanému pro označení polohy na obloze u vnitřních planet (Merkur a Venuše). Přesnější je termín kvadratura**, kdy rozdíl deklinací je planeta (Měsíc) a Slunce je 90°. Jenomže Venuše a Merkur se tak daleko od Slunce dostat nemohou. Čili elongace znamená největší "vzdálení se" a to buď západním anebo východním směrem.

Změť v pojmech bude jistě dokonalá, když řeknu, že v západní elongaci je planeta viditelná na ranní obloze a při východní elongaci zase na obloze večerní. Tady nám to příklad s Měsícem trochu kazí, neboť nový Měsíc se objevuje nejdříve krátce po západu Slunce na večerní obloze a teprve postupně se stává pánem noci, aby své panování ukončil na obloze krátce před východem Slunce. Budiž to, že po Slunci je Měsíc na obloze dlouhodobě nejjasnějším tělesem, dostatečnou omluvou.

V příštím pokračování si budeme povídat o zimní obloze a planetách. Těm, kdo jsou nedočkaví mohu doporučit například knihu Naše souhvězdí od Josipa Kleczka, z edice OKO Albatrosu, která byla znovu vydána asi před rokem a půl. Kdo má v blízkosti domova větší knihkupectví, jistě ji v knižním regále najde. Je určena spíše dětem, ale do tajů noční oblohy spolehlivě uvede i všechny mnohem starší, kteří by její kráse rádi rozuměli také.

Václav Dvořan
milovník jasného nebe



POZNÁMKY POD ČAROU
* Platí pro "vnější" planety (Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto).

**Termíny elongace, ať už východní nebo západní, se v astronomii používají pouze pro vnitřní planety (Merkur, Venuše). Ostatní planety (Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto)

Aktualizováno:
17. června 2005

Nahoru

Design ©2002 Y.V.E. ©2001-2005 Arte Natura, sdružení pro harmonické soužití