Průhledy 2003 (č. 5-6) čtete na adrese http://pruhledy.unas.czUpravit stránku pro tisk
Hlavní strana
Předplatné
Návštěvní kniha
stránky o.s. Arte Natura

PRŮHLEDY
2003 (č. 5-6)

Titulní strana
Obsah čísla
Úvodník
Autoři časopisu

Jak se stát
autorem


Udělte známku
tomuto článku:
1  2  3  4  5
(1-nejlepší,
(5-nejhorší)

Současná známka: 2.66
Počet hlasujících: 1134




Počet zobrazení
tohoto článku: 1570
Předchozí článek
Téma čísla: Doprava, lidé a příroda
Následující článek
Jak se jezdí veřejnou dopravou v Itálii a Dánsku
Téma čísla: Doprava, lidé a příroda


Veřejná a individuální doprava osob ve Francii

Text Olga KAROLÍKOVÁ
Foto Jiří KONEČNÝ

Členka o.s. Arte Natura Olga Karolíková žije v současné době ve Francii. Následující článek nabízí množství informací o tamnějším systému dopravy i postřehy týkající se role jednotlivých druhů dopravy v běžném životě Francouzů.


Auto jako rodinná výbava

Chtěla bych se s Vámi podělit o svou zkušenost s dostupností a významem veřejné a individuální dopravy osob ve Francii. Zde je běžné mít v rodině dvě auta, základní model se dá pořídit z několika měsíčních platů. Provoz není lacinou záležitostí, ale vyjde levněji než v Čechách. Rodiče potřebují auto k dojíždění do zaměstnání, k dopravě dětí do školky, školy, k zajištění zásobování rodiny. Školní autobusy ve Francii nejsou samozřejmostí a velká obchodní střediska jsou často rozmístěna mimo centra měst, kde pro pěší je přístup z města po chodníku jen zřídkakde zajištěn.

Do práce autem, nebo vlakem?

Dospívající děti si pořizují vlastní automobil velice brzy, zvláště mají-li pracovní závazky. Při hledání práce je auto důležitou devízou. Jednou z častých otázek budoucího zaměstnavatele při vstupním pohovoru je: "Vlastníte auto ?" Při záporné odpovědi se ustaraně vyptává: " A jak se tedy do práce dostanete? Vlakem? A co když budou stávky? Nechcete se raději přestěhovat? " Není jednoduché jej přesvědčit, že se na hromadnou dopravu dá spolehnout.

Rovněž pokud chce člověk působit "důvěryhodněji", zajistí si dopravu autem, to se týká hlavně obchodních profesí. Přijet k zákazníkovi vlakem, to přece nejde. Navíc při cestě na delší vzdálenost je třeba předpokládat zpoždění jednotlivých spojů, takže když chcete například stihnout důležitý spoj dne a musíte kvůli tomu přestupovat, je lepší se na nádraží buď nechat dovézt autem nebo přijet na nádraží s větší časovou rezervou. Cestující se tedy musí obrnit trpělivostí, protože nikdy není jisté, že do cíle dojede včas. Pokud se jeho termín cesty kryje s obdobím stávky, je odkázán na libovůli konkrétních zaměstnanců železnice, kteří rozhodují, jestli ta která souprava z nástupní stanice odjede a kdy. Jiný způsob hromadné dopravy kromě státní železnice, který souhrnně pokrývá všechny regiony Francie, neexistuje, a tak si nespokojený pasažér může buď zavolat taxi nebo pronajmout automobil.

TGV v údolí RhonyFrancouzské státní dráhy sklízejí u cestujících kritiku

Francouzské státní dráhy jsou jednou z nejkritizo-vanějších organizací ve Francii. Bohužel, jak sami Francouzi tvrdí, nic se s tím nedá dělat. Když se vláda rozhodne učinit opatření, vstoupí železničáři do neomezené stávky. Pokud se na železnici stane něco nepředvídatelného, například spadne elektrické vedení, dlouho se čeká, než se závada odstraní. Cestující pak na nádraží stráví čekáním hodiny aniž by věděli, jak dlouho přerušení provozu potrvá či jestli vůbec bude obnoven.

Je nutné uznat, že samotné cestování vlakem bývá pohodlné, většina vlaků je klimatizovaných. Problémy nastanou v případě extrémních teplot - v době letních paren, kdy to klimatizace neutáhne a lidé se nedobrovolně účastní parní lázně, protože okna jsou zablokovaná a když už se otevřou, tak jenom maličko. Jak ráda pak vzpomínám na ty prastaré české vagóny, kdy se sice lidé pro hluk neslyší, ale větrá se jaksepatří.

Dojíždím do práce vzdálené 40 kilometrů vlakem a někdy si, zvláště ráno těžko hledám místo k sezení. O dopravu do krajského města je značný zájem, bohužel frekvence spojů je omezená. Všimla jsem si, že vlak používá hodně lidé tohoto města, které má 23 000 obyvatel. Z menších vesnic spojení ke vlaku zajištěno není, a tak je třeba přijet k nádraží autem.

Doprava v pasti města

Ani městská hromadná doprava není uspokojující. Ve větších městech jako je Lyon (1,2 miliónu obyvatel) sice funguje, ale v porovnání s Prahou je na mnohem nižší úrovni. Autobusy jsou často v pastích dopravních zácp, než překonají nekončenou řadu semaforů, je kolikrát rychlejší jít pěšky. Tramvaje jsou moderně zařízeny, v létě dokonce klimatizované, jsou však v provozu jen dvě linky. Metro je asi nejrychlejším dopravním prostředkem města, je řízeno automaticky bez lidské obsluhy a má podobně jako pražské tři trasy. Lyonský poskytovatel městské hromadné dopravy je státní organizací, která je stabilně ztrátová. Její hospodaření je dotováno z městské státní pokladny. Integrovaná doprava zde není zavedena, i když by to významně podpořilo městskou dopravu a odlehčilo hlavním městským a příměstským tahům. Argumentuje se nedostatkem finančních prostředků města, které má na městskou dopravu k dispozici jen poplatky místních daňových poplatníků a ne celostátní příspěvky, tak jako je tomu u integrovaného dopravního systému Paříže.

Proč lidé tolik používají osobních aut i na tak krátké vzdálenosti, jako je doprava uvnitř města, vždyť auta jsou pro městskou dopravu tolik neefektivní. Je snad na vině cena jízdného městské hromadné dopravy? Jednotlivý lístek, platný po dobu jedné hodiny pouze v jednom směru, zde například stojí 1,60€, provoz auta vyjde levněji. Stávky řidičů autobusů a tramvají, které jsou zde častým jevem, jistě nepůsobí na cestující důvěryhodně. Tak je dnes Lyon přeplněn přechody pro chodce, křižují jej čtyřproudé silnice se silným provozem, zanechávajícím nekonečný hluk a nepříjemné výfukové zplodiny. Přes víkend se město uklidní, lidé vyjíždějí za rekreací.

Víkendový odpočinek v autech? Jinak to už mnohdy nejde

Při pohledu na provoz na hlavních spojovacích tazích mezi městy je zarážející, kolik lidí v sobotu a v neděli vyráží v autě. Jen vzácně je vidět vozidlo plně obsazené, jezdí hlavně jednotlivci. Veřejnou meziměstskou dopravu využije přes víkend jen málo lidí, jízdné se na rozdíl od měsíčního předplatného značně prodraží - například na vzdálenost 40 kilometrů je rozdíl šestinásobný. Pravdou je, že někdy ani jiná možnost než doprava autem neexistuje, protože dopravní obsluha méně přístupných míst, pokud nejsou častým cílem turistů, není zajištěna. Chybí zde také informace o autobusových a vlakových spojích, natož o jejich návaznosti, jak jsme na to zvyklí v České republice.

Perfektní služby pro motoristy

Zato o motoristy je ve Francii postaráno výborně. Dopravní značení a bezpečnost je tak precizně zajištěna, že se za volant nebojí usednout ani lidé pokročilého věku. Silnice jsou ve velmi dobrém stavu, síť dálnic je hustá a nové silnice a dálnice stále přibývají. Za použití rychlostní komunikace se platí dálniční poplatek, který závisí na délce ujetého úseku dálnice, při cestách na delší vzdálenost představuje nezanedbatelný výdaj. Když se motorista chce placení dálničního poplatku vyhnout, použije státní silnici, která zpravidla prochází městy a vesnicemi. Obzvlášť v menších městech je státní silnice protínající centrum velkým handicapem. Podél silnice je vidno šedivé domy, neudržované trávníky, zabedněná okna, vysoké ploty, po chodnících, pokud ještě existují, kvůli rychle projíždějícím vozidlům lidé moc nechodí (řidiči často dopravní omezení nerespektují), život se poněkud vytrácí. S tím jak roste oblíbenost automobilů, dochází k vylidňování usedlostí v blízkosti hlavních cest. Několikrát jsem si všimla opuštěných domů v relativně dobrém stavu, které jistě pamatují několik generací, ale dnes jsou již nepoužitelné. Dálnice jsou sice konstruovány v dohodě s obyvateli dotčené komunity, a pokud procházejí zalidněnou oblastí, jsou ochráněny protihlukovými zábranami, ale krajinu a okolí poznamenají navždycky. Je možné zvyknout si na pravidelně se opakující dunění kol, které neutichne ani v noci?

Doprava v klidu

Když auto dojede do cíle, je třeba jej zaparkovat. Najít vhodné místo bývá často nesnadné. Jen někteří motoristé vlastní garáž, většinu aut je vidět zaparkovanou v ulicích, na náměstích, co nejblíže bydliště majitele. Večer jsou obce doslova zaplaveny barevnými karoseriemi aut a pohledná náměstí tímto dostávají na frak. Ulice jsou zataraseny auty z obou stran a místy zabírají i chodník. Parkuje se prostě, kde se dá. Je mi záhadou, jak si s těmito "barikádami" radí například starší lidé o holích nebo maminky s kočárkem. Francouzské ulice nejsou tak široké jako ty české, a tak po zabrání nezbytného prostoru silnicí zůstává na krajích místo pro chodce třeba jen na půl metru, pěší si často ani nemají jak vyhnout. Mám dojem, že jsou lidé z ulic města auty vytlačováni. A tak se vytrácí i nenapodobitelná atmosféra lidské pospolitosti, hemžení, klopot a potkávání se chodců, obyvatel obce.

Cyklistika

Cyklisté to na francouzských silnicích také nemají zrovna lehké. Silnice nejsou pro pomalé cyklisty zařízeny, jízdní pruhy jsou na vozovce vyznačeny jen zřídka. Zvláště ve městech je jízda na kole nepříjemná, úzká silnice neumožňuje míjení aut a cyklistů, kteří tak jezdí středem vozovky, v závěsu za dýmajícím výfukem automobilu nebo přímo po chodníku, a tak zase ohrožují chodce. Pokud se s kolem vydáte mimo město, nedoporučuje se jet po státních silnicích, kde auta jezdí vysokou rychlostí, ale vyhledat si na podrobnější mapě silnici okresní či místní s menším provozem. Cyklostezky propojující jednotlivé obce, tak jak je známe u nás, ve Francii bohužel nenajdete. Silniční cyklistika je tu však - zřejmě díky La Tour de France -hodně oblíbená, obzvláště příslušníky starší generace.

Francouzská doprava v číslech

Jenom na doplnění přidávám několik statistických údajů v níže uvedené tabulce a grafu (zdroj: francouzský statistický úřad INSEE). Je zřejmé, že podíl osobní automobilové dopravy na celkové osobní dopravě je rozhodující (zhruba 80 %), a že se rok od roku zvyšuje. (V České republice byl v roce 2001 podle údajů ministerstva dopravy podíl osobní automobilové dopravy na celkové osobní dopravě podle přepravních výkonů na úrovni 62 %.) Zajímavý je vývoj výkonu běžné železniční dopravy, který ve Francii od roku 1985 poklesl o 19 %.

 

 

 

 

 

 

Přehled přepravních výkonů vnitrostátní osobní dopravy ve Francii
(v miliardách oskm)

Druh osobní dopravy / Rok

1985

1990

1995

2000

2001

Individuální automobilová přeprava osob

489,6

585,6

640,1

699,6

727,6

Silniční autobusová doprava mimo RATP*

34,9

39,1

39,5

42,7

41,2

Železniční doprava TGV (rychlovlaky)

8,7

14,9

21,4

34,7

37,4

Železniční doprava ostatní

53,2

48,8

34,2

35,2

34,2

RATP

10,9

11,9

10,3

12,7

12,9

Letecká doprava

7,4

11,4

12,7

15,7

14,5


*) Integrovaná hromadná doprava Paříže a jeho předměstí







Nahoru |
Na obsah čísla
Design ©2003 Y.V.E. ©2001-2003 Arte Natura, sdružení pro harmonické soužití člověka s přírodou