Průhledy 2003 (č. 5-6) čtete na adrese http://pruhledy.unas.czUpravit stránku pro tisk
Hlavní strana
Předplatné
Návštěvní kniha
stránky o.s. Arte Natura

PRŮHLEDY
2003 (č. 5-6)

Titulní strana
Obsah čísla
Úvodník
Autoři časopisu

Jak se stát
autorem


Udělte známku
tomuto článku:
1  2  3  4  5
(1-nejlepší,
(5-nejhorší)

Současná známka: 2.94
Počet hlasujících: 479




Počet zobrazení
tohoto článku: 1843
Předchozí článek
Co nám dávají včely
Následující článek
Krajina ze všech stran
Příroda a my


Stromy kolem nás (3) – lípy

V předchozích dílech našeho seriálů o stromech, které rostou kolem nás, jsme se vypravili na návštěvu k dubům a bukům. Tentokrát přinášíme zajímavé nejen botanické informace o lípě – českém národním stromu, často vysazovaném ve dvojicích nebo trojicích kolem křížků a kapliček nebo do krásných alejí podél cest.

Darina HEDBÁVNÁ

Foto: Petr V. PavelčíkV květeně České republiky je z čeledi lipovitých domácí jediný rod - Tilia (lípa), jehož dva druhy (lípa srdčitá a lípa velkolistá) se vyskytují v přirozených lesních společenstvech. Další druhy se pěstují v parcích a stromořadích, například lípa stříbrná (Tilia tomentosa), původem z jihovýchodní Evropy a Malé Asie, lípa kavkazská (T. caucasica) a lípa americká (T. americana).

Oblast výskytu lípy srdčité (Tilia cordata) dosahuje v Evropě až k Uralu a po jižní polovinu Švédska. V ČR tato lípa roste v listnatých světlých lesích od nížin až do podhůří. Je to 25-30 metrů vysoký strom, pravidelně rozložitý, se silným kmenem a tlustými hlavními větvemi. Koruna starších stromů je uzavřená až k zemi a na obryse téměř srdčitá. Lípa srdčitá se v průměru dožívá věku 300-400 let, nedorůstá však dimenzí jako lípa velkolistá.

Listy této lípy raší počátkem května, mají srdčitě okrouhlý tvar a okraje zahnuté nahoru. Na líci jsou tmavozelené, na rubu sivě zelené. Na rubu v paždích žilek najdeme rezavé chloupky. Kvete poprvé ve věku 20-25 let koncem června a počátkem července. Plody, které mají zpočátku žlutošedou a později světle hnědou barvu, rostou směrem vzhůru. Jsou poměrně měkké, dají se rozmáčknout v prstech.

Lípa srdčitá je na našem území hojná a velmi často pěstovaná. Dává přednost čerstvě vlhkým, humózním a živinami bohatším propustným půdám, neroste na extrémně kyselých půdách. Obývá především dubohabřiny, lužní lesy a stinné roklinové lesy. Patří mezi naše nejvýraznější stín snášející dřeviny, je odolná vůči mrazu i městskému klimatu. Často se vysazuje jako meliorační a půdoochranná dřevina. Její lýko v minulosti sloužilo k výrobě nádob na obilí a mouku, střevíců či rohoží.

Lípa velkolistá (T. platyphyllos) je doma ve střední Evropě, v nižších polohách se vyskytuje méně často než lípa srdčitá, ve vyšších polohách (500-700 m n.m.) pak hojněji. Většinou je to velmi statný strom vysoký přibližně 35-40 metrů s velkou, vysoko klenutou a poměrně hustou a uzavřenou korunou úzkého protáhlého tvaru. Údajně se dožívá věku až kolem 1000 let a průměr kmene dosahuje 4 metrů. Většina našich památných lip náleží k tomuto druhu.

Kmen lípy velkolisté bývá obvykle rovný a u statných jedinců velmi tlustý, paprsčitě rozložené větve směřují převážně vzhůru, jen ve spodní části mohou být skloněny k zemi. Koruna je řidší a větve silnější než u lípy srdčité. Listy raší počátkem května, délka čepele se pohybuje kolem 10-15 centimetrů. Na obou stranách jsou leskle zelené, v paždích žilek na rubu opatřené bílými chloupky. Okraje listů jsou převislé.

Tato lípa kvete nejdříve ze všech lip, o tři až čtyři týdny dříve než lípa srdčitá, plody jsou též větší, hranatější a tvrdší (nelze je promáčknout v ruce) a na povrchu šedě plstnaté.

Lípa velkolistá tvoří nejčastěji suťové a roklinové lesy a lipové bučiny, v lužních lesích se vyskytuje ojediněle. Je citlivá k nedostatku vlhkosti a k emisím, proto se nedoporučuje k výsadbám v centrech měst.

Dřevo lip se velice dobře hodí pro řezbářské práce. Vyrábí se z něho také aktivní uhlí, lék při zažívacích poruchách. Lípa má hospodářský význam i jako medonosná a léčivá čajová rostlina. Lipový květ obsahuje silici, jejíž složkou je příjemně vonící seskviterpenický alkohol farnezol. Mimo silice jsou v květech třísloviny, sacharidy, látky blízké tokoferolu (vitamín E) a jedenáct glykosidů. Jedním z nich je flavonový glykosid hesperidin. Nálev z lipového květu podporuje pocení, používá se i při léčení kašle, rýmy, zánětu průdušek a při onemocnění ledvin a močového měchýře. Pro farmaceutické účely se smějí sbírat květy pouze z těchto dvou druhů. Oba druhy lip vyskytujících se přirozeně na našem území se mezi sebou kříží. Vznikají pak kříženci, které označujeme jako T x vulgaris.





Nahoru |
Na obsah čísla
Design ©2003 Y.V.E. ©2001-2003 Arte Natura, sdružení pro harmonické soužití člověka s přírodou