Průhledy 2003 (č. 5-6) čtete na adrese http://pruhledy.unas.czUpravit stránku pro tisk
Hlavní strana
Předplatné
Návštěvní kniha
stránky o.s. Arte Natura

PRŮHLEDY
2003 (č. 5-6)

Titulní strana
Obsah čísla
Úvodník
Autoři časopisu

Jak se stát
autorem


Udělte známku
tomuto článku:
1  2  3  4  5
(1-nejlepší,
(5-nejhorší)

Současná známka: 2.72
Počet hlasujících: 784




Počet zobrazení
tohoto článku: 2153
Předchozí článek
Krásy podzimní přírody
Následující článek
Stromy kolem nás (3) – lípy
Příroda a my


Co nám dávají včely

Text František NEŠPOR
Foto Václav KŘÍŽ

Včely jsou tělesnými rozměry jen nepatrné bytůstky a pro nás jsou v přírodě většinou téměř neviditelné. Pro člověka i kulturní krajinu, kterou lidé do současné podoby utvářelipo tisíce let, ale i pro řadu rostlin závislých na hmyzích opylovačích je však včela medonosná nenahraditelným spojencem a pomocníkem.

Včela medonosná na květu máty dlouholisté. Foto: Václav Kříž, (c) 2003
Foto: Václav Kříž (vcely.fotoweb.cz)
Zaposloucháme-li se do bzukotu včel, spojujeme si jej se sluncem a s rozkvetlou přírodou. Je to věčný, prastarý tón rozkvetlých luk, sadů a záhonů. Jeho význam můžeme vytušit následující úvahou: Co by se stalo, kdyby tento zvuk z naší přírody vymizel? Kdyby včely přestaly existovat? Nebo kdyby se počet včelstev snížil na polovinu, na třetinu, na zlomek současného stavu? Neměli bychom med, to je asi první co nás napadne. Jenomže tím úvaha nekončí. Měli bychom málo ovoce, protože především včely opylují květy stromů, a tím umožňují tvorbu plodu a semen. Měli bychom velké problémy se zeleninou, s jetelem, mákem, vojtěškou, luskovinami, řepkou, prostě se všemi druhy zemědělských plodin. Měli bychom vážné hospodářské potíže. Úvaha však jde ještě dál. Neexistence včel by asi změnila tvář naší krajiny. Zmizely by pestré barvy luk, mezí a palouků, a zůstaly by jen zelené tóny větrosnubných trav. Začínáme tušit ekologickou katastrofu neznámých rozměrů a následků. Podle zahraničních pramenů by vymřelo v Evropě ve velmi krátkém čase asi 20 000 druhů rostlin. Vymřelé druhy rostlin by s sebou strhly také hmyz, ptactvo a jiné druhy živočichů. Do jaké hloubky by narušení potravních řetězců proniklo? Určitě by byla ohrožena samotná existence lidstva.

Úvodní odstavec nám ukazuje, že včela je v přírodě nezastupitelná. Nutí nás přemýšlet o tom, že je člověk ve svém životě na včele závislý, přímo vybízí k tomu, abychom si včely především vážili a možná ji i uctívali, jak tomu bylo například ve starém Egyptě nebo v Řecku.

Opylovací činnost včel můžeme však hodnotit i hospodářsky. Dnes již nemůžeme hovořit o včelařství bez spojitosti se zemědělskou výrobou. Plodiny pěstované na polích a v sadech poskytují včelám nektar a pyl. Málokterá závislost v přírodě je však jednostranná a proto ani včely nedostávají nektar a pyl zdarma. Při sbírání nektaru a pylu zůstává na chloupcích včel zachycený pyl, který se při návštěvě dalších květů mimovolně přilepí na jejich lepkavou bliznu. Protože jsou včely flórokonstantní, navštěvuje květy jednoho druhu rostlin dokud nektar a pyl rostliny poskytují. Velká snůšková usilovnost pohání včely k nespočetným návštěvám květů (než naplní svůj medový váček musí vždy navštívit nejméně 1000 květů) a tak zprostředkovávat přenos pylu téhož druhu z jedné rostliny na druhou. U některých druhů plodin a i mnoha odrůd jabloní a zeleniny je cizoprašnost nezbytná, neboť bez přenosu pylu hmyzem nedojde k tvorbě semen a plodů. Řada plodin má do určité míry vyvinutou samoprašnost, to znamená, že určité množství semen a plodů se vytvoří po opylování pylem téhož květu bez hmyzu. Množství a jakost takto vzniklých semen a plodů je však neuspokojivé. Ze zkušeností je již známo, že když například nebyla k jeteli přisunuta včelstva k opylování, byla snížena výtěžnost semen asi o třicet procent, a jejich klíčivost byla jen padesátiprocentní.

Samoprašnost u vyšších rostlin musíme chápat jako nouzové opatření přírody, které rostlina použije tehdy, nedojde-li k opylování cizím pylem. Při pokusu byl zamezen přístup včel ke kvetoucí řepce. Rostliny pak kvetly mnohem déle, jako by vyčkávaly, zda přece jen nedojde k opylování pylem jiných rostlin téhož druhu.

U celé řady plodin jsou již známé průměrné hodnoty, o které se zvyšuje výnos při cizoprašném opylování. U řepky vzroste výnos o 33%, u hořčice dokonce o 50%. V opylovacím pokusu na vikvi ozimé ve směsce s žitem daly parcelky bez přístupu včel v přepočtu na hektar 34 kg semen, zatímco parcelky zasíťované společně s úlkem včel daly 950 kg semen. Hodnota opylovací činnosti je proto z ekonomického pohledu mnohonásobně vyšší než hodnota ostatních včelích produktů.

Hovoříme-li o opylovacím významu hmyzu pro zemědělskou výrobu, máme na mysli samozřejmě včelu medonosnou. V dnešních podmínkách zemědělské výroby, která koncentruje plochy a ještě v nedaleké minulosti nešetřila chemickými prostředky proti hmyzu a plevelům, je včela skutečně nejpočetnějším a nejdůležitějším opylovačem. Z ostatního hmyzu mají malý význam jen samotářské včely a čmeláci. Jejich stavy se však povážlivě snižují a mnoho států již přikročilo k jejich záchraně. Včela má proti těmto opylovačům obrovskou výhodu v tom, že její společenství je trvalé, přes zimu se nerozpadá a je tedy i na jaře dosti početná. Vlastní užitek včel přesahuje mnohonásobně produkci medu, pylu propolisu a vosku.

Včela medonosná na starčeku hajním. Foto: Václav Kříž, (c) 2003
Foto: Václav Kříž (vcely.fotoweb.cz)
Vedle ekonomického přínosu včel lidské společnosti je to i blahodárné působení včelaření na své okolí. Život včel je úzce spjatý se životem rostlin v přírodě, včelařovo místo je při včelách, teda také v přírodě, a každý pobyt v přírodě člověka uklidňuje. V produkčních měsících je to skoro denně. O blahodárném vlivu ostatních včelích produktů na naše zdraví je zbytečné pochybovat, protože jsou to látky ryze přírodní. Určitě se k nim vrátíme. Nyní jen uveďme, že se jedná o med, vosk, propolis, pyl, jed a mateří kašičku. V poslední době se uvádí jako sedmý produkt i ovčelená voda. Z nejnovějších výzkumů také víme, že včelí jednotka vyřazuje magnetické vlny a pohybuje-li se včelař v jejich dosahu, získává velkou bioenergii, při níž se zbavuje únavy, malátnosti a také stresů. To všechno má dopad i na zdraví.

Co říci závěrem? Prospěšnost včel v přírodě jsme si zdůvodnili. Z toho se ale odvíjí i nezastupitelnost včelařů, protože bez nich by v současných podmínkách nemohly existovat včely. Aspektů, kterými se dá toto tvrzení dokázat je více. Zmíním se však jen o dvou. V první řadě je to nebezpečný roztoč "Varoa destructor", zkráceně varoáza. Bez léčení a ošetřování včelstev zaměřeného právě na potírání roztoče by včelstvo velmi brzy uhynulo. Druhým vlivem je civilizace a lesní hospodářství. S likvidací starých vykotlaných stromů s dutinami je systematicky likvidováno i přirozené obydlí včel, původně lesních tvorů.





Nahoru |
Na obsah čísla
Design ©2003 Y.V.E. ©2001-2003 Arte Natura, sdružení pro harmonické soužití člověka s přírodou